Křehké přátelství aneb Proč v dospělosti nemáme pouze jednu nejlepší kamarádku

Když jste děti, je zcela běžné, že máte jednoho nejlepšího kamaráda či kamarádku. Já jednu takovou taky měla. Znaly jsme se od 5 let. Šly jsme spolu do první třídy. Nosily jsem stejné oblečení; půjčovaly jsme si svršky mezi sebou; přespávaly jsme u sebe; obracely se na sebe vždy, když jsme měly nějaké tajemství, nebo si společně chtěly zahrát novou hru. Když se jedna z nás dostala do hádky, vždy jsme se automaticky stavěly na stranu té druhé a podobně. Ale jednoho dne nás učitel na základce rozsadil. Každá jsme si našla novou nejlepší kamarádku a bylo.

Když přátelé odcházejí

Je dost možné, že jste to měli podobně. Během dospívání takhle přátelství jednoduše fungují. Jedni nejlepší přátelé odchází a mizí z našeho života, zatímco druzí přichází. A k těmto změnám dochází často se vstupem do nových životních kapitol. Tedy například při přechodu ze základky na střední. Se začátkem nového sportovního kroužku a podobně. V jednu chvíli se ale tenhle kolotoč nejlepších přátel zastaví a najednou nikdo nový nepřichází. Kdy k tomu dochází? Obvykle v dospělosti. Jelikož jejich hledání je tak nějak složitější než u dětí. U nich to je snadné. Obvykle to je někdo, s kým zrovna prostě sedí v lavici. Ale například v práci to takhle vždy nefunguje.

Zároveň to souvisí s tím, že v dospělosti člověka, na kterého se obracíte s vašimi tajemstvími, stavíte se na jeho stranu a přespáváte u něj, nahradí jednoduše váš partner. S ním trávíte spoustu času. A mít BFF (z anglického best friend forever - nejlepší přítel navždy) by jednoduše znamenalo mít další vztah. Říká se, že přátelské vztahy by měly být vždy před romantickými. A kamarádi by se neměli jednoduše začít zanedbávat, když jeden z nich vstoupí do vztahu, to je bez pochyb. Na druhou stranu, pokud chce mít člověk funkční partnerský vztah, musí do něj přeci jen investovat trochu času a energie.

BFF jako kategorie

Jak tedy nejlepší přátelství vnímat v dospělosti? Trik je v tom, že termín „nejlepší kamarád/ka“, zkratka BFF, by se měl vnímat spíše jako kategorie než jako jeden člověk. Podle výzkumu až 40 % dospělých Američanů nemá jednoho člověka, kterého považuje za svého nejlepšího kamaráda. A pouze 3 % z nich nemají žádného blízkého přítele.

Je tak daleko lepší mít několik blízkých přátel (například pět), které můžete považovat za nejlepší, ale nemusí se jedna pouze o jednu jedinou osobu. V dospělosti lidé jednoduše mají své vlastní vztahy a starosti a nemohou tak přijít kdykoliv, když s nimi chcete být. Ale vy pak můžete zavolat jinému z vaší BFF skupinky. Navíc máte daleko širší záběr vhledů do života a i názorů. Někoho, kdo je upřímný; někoho, s kým se nasmějete; a někoho, kdo se s vámi vždy rád pobaví o politice. Mezi těmito přáteli můžete mít lidi z práce, z vysoké, ze zahraničí (když jste cestovali), ale i například ze základky. Já jsem se svou nejlepší kamarádkou z dětství, kterou zmiňuji výše, v kontaktu doteď. Je také v této kategorii.

Pokud máte jednoho nejlepšího kamaráda či kamarádku, také to samozřejmě může být fajn. Rozhodně to ale není nutností. Takže nemáte-li někoho takového, nezoufejte. Svět není jen černobílý. Nemusíte mít jen jednoho nejlepšího kamaráda. Zlatá střední cesta je obvykle ta nejlepší.